Kontakt s divočinou, ale v parametrech komfortu. Už to samo o sobě zní dost protichůdně, protože se tím původní přání po autenticitě zážitku stírá. A základním zvratem tu vždy bude, že jakákoliv obytná stavba či útulna usazená na zemi svou faktickou přítomností ubírá oné tolik žádané divočině místo. Bude narušujícím prvkem. Ideálem obydlí v divočině je tedy stavba s nulovou plochou, což není možné. Nebo je? Norští architekti si kolečkem podobných úvah také prošli, a nalezli na ně svou odpověď. Rozhodli se, že onen pohodlný přístřešek vybudují nikoliv na zemi, ale ve vzduchu. Přesněji tedy, připevněný k rostlému stromu.
Proud nápadů se tím u architektů ze studia Helen & Hard nezastavil, protože „řešení stromem“ se podbízelo mnoha inovacím. Z hlediska uchycení, klimatizace, konstrukce. Byť s nulovou zastavěnou plochou v terénu si mohli dovolit vytvořit 15 metrů čtverečních prostoru k obývání, a získali tím po praktické stránce mnohem víc, než kdyby stáli na zemi. Dokonalé splynutí stavby s okolím (protože ze země patrná příliš není), maximální faktor soukromí (protože za obyvateli nikdo nepoleze) a samozřejmě, z pobytu zde plynoucí bezprostřední zážitek s hlubokou atmosférou.
Projekt, který se nedržel při zemi
Průvodní myšlenka přitom vzešla od lesníků z městečka Odda, kteří si pochvalovali mimořádný výhled na fjord Hardanger. Pravda, výhled dost okolnostmi omezený. V celistvosti se totiž skalami a lesy zbrázděné břehy podlouhlé zátočiny daly přehlédnout jen z výšky korun stromů, situovaných na úbočí fjordu. Ve svažitém terénu, v místě, kde se stěží dalo vybudovat něco na pevných základech. Pokud by se ale dalo – bez lan a stupaček – vytvořit hnízdo s rozhlednou tady, byl by panoramatický výhled bezkonkurenční. A netrvalo to dlouho, než se našel investor, schopný tuhle „neobyčejnou senzaci z pobytu ve výškách“ komerčně zhodnotit.
Jak připouští Reinhard Kropf, člen týmu architektů, nejtěžším aspektem práce na návrhu bylo prý: „neuhnout slibu, který jsme si dali“. Technicky se totiž nabízela řada mnohem snazších a schůdnějších cest k realizaci, nicméně kritériem tu byl požadavek na chatu nesenou v podstatě jen silou jednoho stromu. Bez dalšího jištění a dodatečných kotvících prvků, bez navázání na ostatní stromy. A v pořadí druhou nelehkou výzvu pak představovalo řešení klimatizace interiéru. Který se upínal k živému stromu, a mohl být teplotními odchylkami ve svém průběhu negativně ovlivněn.
Konstrukce, co stromům neškodí
Konstrukční řešení a odpověď na dvě zásadní výzvy přitom spočívalo v nosném tělese ocelového potrubí, rozříznutého podélně na poloviny, připevněnému ke kmeni a následnému zafixování s pomocí čtyř mohutných šroubů skrz. Což na první pohled pro strom nezní zrovna pozitivně. Pravdou je, že celý proces je poměrně dlouho ověřenou praxí, tzv. Garnierovými přívrty, schválenou dendrology i lesníky. Při zavrtávání se užívá speciální techniky a specifických upevňovacích šroubů (mimochodem, šrouby jsou sterilní, aby dovnitř stromu nezanesly infekci).
Podstatným rysem bezpečnosti je přitom tzv. kompartmentalizace, při níž dochází k úplnému utěsnění šroubů uvnitř živého dřeva. Ty následně zarostou, a stanou se součástí objemu biomasy. Poškozenou tkáň dřeva při ní nahradí nová, a strom tak může pokračovat dál v růstu. Objímka ocelového potrubí se díky tomu stane nosnou strukturou, tuhou páteří celé stavby. K ní přináleží ještě dva silnější ocelové dráty, které rozvádí zátěž horizontálně, čímž se váha celého objektu i tlak na vertikální strukturu stromu a jeho kořenový systém snižuje. Ona „roura“ pak slouží jako izolace živého stromu od prostoru obývaného lidmi, což koresponduje s požadavky na HVAC řešení.
Hnízdo v korunách stromů
S pevnou oporou to už pak bylo snadnější: páteřní struktura pevného těžiště posloužila k upevnění dvojitě žebrovaného rámu z překližkového dřeva, který radiálně obíhá jmen a definuje tím uzavřený prostor. Zdvojená a překrývající se žebra vytváří izolační vrstvu kolem vlastního hnízda v koruně stromu, což je sice řešením o souřadném provedení materiálů, ale objekt by díky tomu stále vyčníval. Proto je tu ještě fasáda ze šindelů (vyrobených z borovicového dřeva, přezdívaného zde kongla), které dodávají objektu tmavší a ne tolik nápadný tón. Na ploše lesa je tedy stavba k přehlédnutí, alespoň pokud se za jejím prosklením nesvítí.
Pokud jde o usazení „hnízda“ do terénu, vnímat jej můžeme z různých rovin. Pokud stojíme ve stráni nad ním, nevyvyšuje se objekt na horizont a můžeme do něj bez obtíží vstoupit po dřevěném můstku. Z něj pak můžeme vnímat, že hnízdo je zavěšené ve výšce 5-6 metrů nad zemí. Ovšem strom je posazený na hraně skalistého svahu, což mu dodává výšku několika desítek metrů. A to asi nebude pro každého, kdo trpí závratěmi (anebo nemá důvěru v konstrukční řešení). Nicméně v místnosti samé se s nepříjemnými pocity trápit nemusíte. Woodnest, lesní hnízdo, je totiž naprosto stabilní, a nechvěje se ani ve větru.
S respektem k okolí
Místnost je z vnitřní strany obložena panely z olšového dřeva, které dodávají prostoru „vřelou atmosféru“, celkově ladící s okolním prostředím. Fluidní prostor a prvky z ostění vystupujícího nábytku, posezení a lavic, přitom trochu evokují saunu. Ovšem s famózním výhledem na celý fjord. Tento výhled pak získává na kvalitě s padajícím soumrakem, kdy se rozsvítí lampy a světla v městečku Odda. Jiskřivá hra, násobená odrazem hladiny, pak přináší do hnízda nevšední prožitek blízkosti i izolovanosti. Místo, kde prožitek romantiky není instantní, ale přirozený.
Podle investora je celý projekt ukázkou velkého respektu k místní přírodě, a uznáním toho, jak jsou stromy – živé a neustupující rekreační výstavbě – důležité. Environmentální hodnoty pak podtrhují prvky v interiéru, většinou designové truhlářské kousky, z místních zdrojů.
Pro velký úspěch tu objekty hnízd ve stromech vznikly dva, nedaleko od sebe. Jenže díky tomu, že jsou disponovány v korunách stromů, nenarušují svoje soukromí a přitom si neodříkají výhledů. A současně ani nevytváří stavební stopu v divočině, kterou ponechávají netknutou. Stromový dům je místem, kam přicházíte načerpat zážitky v komfortním prostředí, aniž byste za sebou něco zanechali. A v tom je síla konceptu Woodnest.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Woodnest |
| Typ projektu: | rekreační chata |
| Architektonické studio: | Helen & Hard |
| Lokalizace: | Odda, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Reinhard Kropf, Dag Strass, Simon Bauman |
| Strukturální inženýring: | Oddvin Myklebust |
| Dodavatelé materiálu: | Aaneslandfrabrikker, Nolimitation |
| Klient: | soukromá osoba |
| Realizace: | 2020 |
| Využitelná plocha: | 2x 15 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek