Bonitovaná půdně ekologická jednotka neboli BPEJ definuje v České republice vlastnosti půdy a stanoviště, ve vazbě na jejich produkční tj. ekonomickou hodnotu. Tím je i základní mapovací a oceňovací jednotka pro mnoho dalších aplikací a legislativy (součást dílu 2). Byla započata v návaznosti na Usnesení vlády ČSR č. 101 ze dne 11. května 1971 a vycházela z Komplexního průzkumu půd (KPP) uskutečněného v šedesátých letech. Bonitace byla provedena na celém území tehdejšího ČSSR. Hlavním cílem bonitace bylo zhodnocení a hospodářské ocenění všech agronomicky a ekonomicky rozhodujících vlastností zemědělského území nebo pozemku včetně klimatu a reliéfu. BPEJ je velmi významný systém pro celou ČR a v rámci světového měřítka je unikátní.
Obr. 1 – struktura kódu BPEJ (Jan Vopravil)
BPEJ se vyjadřuje pětimístným kódem (viz. Obr. 1) První znak kódu vyjadřuje klimatický region (KR 0 – 9). Druhý a třetí znak kódu určuje zařazení do hlavní půdní jednotky (HPJ 01 – 78). Čtvrtý znak kódu (0 – 9) je tvořen sdruženým kódem pro kategorie sklonitosti (0 – 6) a kategorie expozice (0 – 3). Pátý znak kódu (0 – 9) je tvořen sdruženým kódem pro kategorie skeletovitosti (0 – 3) a kategorie hloubky půdy (0 – 2).
Základní charakteristika KR je určena sumou teplot nad 10 ° C, průměrnou roční teplotou (° C), průměrným ročním úhrnem srážek (mm), pravděpodobností suchých vegetačních období (%) a vláhovou jistotou ve vegetačním období. Podklady byly vypracovány z údajů let 1901 – 1950. V současné době, kdy dochází ke klimatickým změnám, byl vypracován návrh nové klimatické regionalizace pro bonitaci půd (roky 1961 – 2010), který zohledňuje především vláhovou bilanci ve vegetačním období a průměr ročních absolutních minim teploty vzduchu.
Obr. 2 – Klimatické regiony (původní, ale doposud používané vymezení) (VÚMOP v.v.i.)
HPJ zahrnuje genetický půdní představitel (tj. půdní typ, subtyp a varietu), půdotvorný substrát podle komplexního průzkumu půd (KPP - původní klasifikační systém pro bonitaci půd) a podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP – platný klasifikační systém půd ČR napojený přes WRB na světové klasifikační systémy půd), dále zrnitost půdy (půdní druh) a vláhové poměry. Půdní druh je charakterizován podle sedmičlenné Novákovy stupnice (p, hp, ph, h, jh, jv, j) a podle trojúhelníkového diagramu. Soustava BPEJ bude v dalších letech rozšířena o další HPJ pro antropozemě a koluvizemě. Expozice, která vyjadřuje polohu lokality (okrsku) BPEJ vůči světovým stranám, je zaznamenávána ve třech kategoriích: 0 – rovina se všesměrnou expozicí, 1 – expozice jih (jihozápad až jihovýchod), 2 – východ a západ (jihozápad až severozápad, jihovýchod až severovýchod), 3 – sever (severozápad až severovýchod). Skeletovitost vyjadřuje hodnocení štěrkovitosti (Š – velikost pevné částice horniny od 4 – 30 mm) a kamenitosti (K – velikost 30 – 300 mm) podle jejich obsahu (v objemových %) v ornici a podorničí (kombinace) ve 4 kategoriích (0 – s příměsí do 10 %, 1 – slabě skeletovitá 10 – 25 %, 2 – středně skeletovitá 25 – 50 %, 3 – silně skeletovitá > 50 %). Hloubka půdy, která charakterizuje mocnost půdního profilu je posuzována ve 3 kategoriích (0: půda hluboká – více než 60 cm, 1: půda středně hluboká – 30 – 60 cm , 2: půda mělká – do 30 cm).
BPEJ jsou vedeny v grafické celostátní databázi BPEJ, kterou nyní spravuje Státní pozemkový úřad České republiky, a zároveň jsou součástí Katastru nemovitostí.
V dalším díle se dozvíte o praktickém využití BPEJ především v legislativní praxi.
Sdílet / hodnotit tento článek