Jen správně určit, co oním jádrem ve skutečnosti je. Jednou se totiž může jednat o historické trámoví, jehož dřevo za století vytvořilo v podkroví či vstupní hale živoucí skulpturu, jinde jsou ústředním rysem nesoucím vnitřní historizující charakter výklenky oken nebo klenby sklepení. Pokud jde o dlouhodobý vhled do výsledků rekonstrukční práce týmu ze švýcarského Caviano, architektonického studia Wespi de Meuron Romeo architects, musí se jim nechat, že se umí s těmito dílčími výzvami vyrovnat. A bezesporu na výbornou. Dokladem jejich nemalých zkušeností je i jejich poslední realizovaný projekt, rekonstrukce historického obytného domu v malebných končinách jiho-švýcarského Gambarogno (tam, kde končí severo-italská Lombardie) ve vesničce Scaiano.
Z archaické a nesourodé hromady kamení znovu vytesat velkolepost objemu původní historické budovy.
Tudy kráčela historie
Izolované srdce této typické podhorské vesničky tvoří tři desítky domů, nahloučených kolem malého náměstí s kapličkou. Scaiano jako by vypadlo z kulis dobového filmu. Úzké až stísněné, lehce křivolaké uličky, poskytující chodcům stín, zpevněné rámy dveří a kamenné překlady nad nimi jako připomínka divokých časů, kdy vesnicemi jako byla tato, procházela jedna plenící armáda za druhou, úzký profil budov tažený do vyšších pater, přičemž na nejvyšším je obvykle ke slunci otevřená terasa.
Nutno ještě podotknout, že celé Scaiano není součástí žádné památkové rezervace, tento typ dobové architektury je v tomto regionu pádské nížiny běžný, a snaha o zachování původního charakteru rekonstruovaného domu vycházela vyloženě jen z iniciativy soukromého majitele.
Ten se rozhodl obnovit prostý kamenný vesnický dům, který byl naposled obýván před dvaceti lety, a od té doby už došel značné úhony. Zub času vydatně zapracoval především na střeše, která v době zahájení prací už prakticky neexistovala (fungovala zde jen jakási provizorní zástěna z igelitů, dřev a kamení). I malé čtvercové nádvoříčko před vlastním domem bylo už zaplněno stavební sutí a odpadky z okolních domů do úrovně prvního patra.
Kámen, to je základ
Z čeho Wespi de Meuron Romeo architects vycházeli? Hlavní budova se stěnami z neopracovaného kamene, s členěným podsklepením (rozděleným na sklep užitkový, spižírna a příruční sklad vína), které zasahuje pod ulici. V přízemí se zesílenými "nosnými" stěnami se nacházela kuchyně, nad ní pak dvě patra s ložnicemi a obytnými prostory. K této základní sestavě přiléhá na úrovni prvního patra malá vinopalna s terasou, na které se dříve destilovala domácí grappa. Zatímco původní historická část je tvořena hlavní budovou, vinopalna, terasa, několik zdí a fasáda budovy směřující do ulice pochází z pozdějších etap výstavby.
Zachránit co se dá… a zlepšit, co jen jde
Prvotní projektová fáze se nesla v duchu záchranných prací. Přirozené bylo připravit konstrukci nové střechy, která by nahradila původní, nevyhovující. Volba padla na šikmou střechu na nosné dřevěné konstrukci, která by zároveň svým sklonem překryla a zastínila část terasy. Kamenné stěny z neopracovaného kamene odolávaly vlivům počasí dobře, jen omítka ve spojích byla místy vydrolená. I proto se architekti rozhodli, že právě „živý kámen“ bude tím prvkem, který ponese historii budovy a bude proto – s ohledem na komfort obyvatel domu – v co nejširší míře zachován. V tomto bodu došlo i k rozvržení dalších prací: dřevěné podlahy z dubu budou nahrazeny betonovými (tím dojde k posílení zdí) a izolace bude aplikována na vybrané části obytných místností.
Architekti z Wespi de Meuron Romeo intenzivně pracovali i s exteriérem. Vstupní část spolu s terasou pak bude doplněna o kamenné dláždění, a zastřešení části terasy rozšiřuje obytný prostor pro obyvatele. Po další úvaze bylo odstraněno i původní schodiště ústící na zmíněné mikro-nádvoří. Tím se prostor ještě více otevřel, a nyní – vybaven malou chladivou fontánou a lavičkami spontánně láká k posezení. Odstraněním schodů pochopitelně vznikl další problém: kudy se tedy do objektu dostat? Řešením bylo přepracování starého klenutého sklepa na nový hlavní vchod (podsklepená část se vinným sklepem a spižírnou je oproti němu situována níže). Tím se vlastně elegantně vyřešilo funkční rozdělení domu na vytápěnou a nevytápěnou část, k čemuž dále dopomohly instalované skleněné výplně v exponovaných místech. Se sklem a skleněnými deskami se tu ale pracovalo na více místech.
Prosklení bylo využito i v kuchyni, kde se tak otevřel nevšední výhled na blízké jezero, a také v obytných místnostech, kde byla ponechána holá stěna z kamene, která byla z estetických a funkčních důvodů překrytá skleněnou deskou. „Kamenné stěny se tím podařilo integrovat do interiéru přitažlivým a nenásilným způsobem, a přitom zůstal zachován historický kontext,“ říká Jérôme de Meuron. Dům je nyní moderní a světlý, a přitom neztratil nic z původních architektonicky cenných prvků, ať už kamenných stěn nebo sklepní klenby v přízemí. „Přitom prvky realizované rekonstrukce svými tvary a barevným laděním nesoupeří s „historickou esencí“ kamenného domu,“ dodává de Meuron. „Jsou tu přírodní impregnované betonové podlahy, tmavá šedivá omítka na stropech a obklady z modřínového dřeva. Není to kontrast, je to příklad souladu.“
Informace o projektu
Název projektu | Stone House Transformation- Scaiano |
Lokalita | Scaiano, okres Caviano, Švýcarsko |
Architektonické studio | Wespi de Meuron Romeo architects |
Typ projektu | rezidenční |
Rok dokončení | jaro 2014 |
Inženýrské práce | de Giorgi & Partners, 6600 Muralto |
Dodavatel stavby | Cassaniti & Walzer SA |
Truhlářské práce | GRG Carpenteria sagl |
Zadavatel | soukromý majitel |
Parametrizace
Celková plocha | 166 m² |
Zastavěná plocha | 101 m² |
Obytná plocha | 80 m² |
Plocha užitných (sekundárních) místností | 5 m² |
Dvůr | 6 m² |
Střešní terasa | 17 m² |
Prostor zastřešeného exteriéru: | 28 m² |
Vnější prostory: | 20 m² |
Plocha objektu dotčená rekonstrukcí: | 183 m² |
Celkový objem rekonstrukce | 670 m³ |
Sdílet / hodnotit tento článek