Kvality A-House je těžké posoudit. Byl řádně dohotoven ve smluvně přislíbeném termínu, a podle všeho dodržel rozpočet i zadání. Jestli ale naplnil představy zadavatele nebo jak si vede během užívání, to se zatím neví. Nikdo v něm totiž nejspíš nebydlí, a klienta ani architektů se na bližší podrobnosti realizace…
Melides je vesnicí, kterou ti co nejsou místní, většinou jen profrčí. Protože už doslova větří vodu. Z téhle malebné vesničky je to k pobřeží - a jedné z nejnádhernějších pláží Portugalska - už jen nějakých osm kilometrů, a tak jsou důvody k přestávce minimální.
Prodělal velkou změnu, ale lidé jdoucí po ulici z ní uvidí jen střípky. Takové, které docení. Třeba lavičku před domem, vybízející k posezení u výlohy malého domáckého ateliéru. Fasáda tu příkladně zachovává to, co se od domu ve městě sluší. Málokdo tuší, jak působivě a neusazeně tento dům vypadá z jiné strany.
Kea, nebo také Tzia - podle toho, jaké formě názvu dáte přednost - se v Egejském moři neztratí. S dvacetikilometrovou délkou a poloviční šířkou patří v Kykladském souostroví k těm větším kouskům souše. I když se zprvu nezdál mít výrazný turistický potenciál, dokázali si místní obyvatelé poradit.
LiLeLo, Little Leisure Lodge, je prostě projektem plným cenných nápadů. Není stereotypní, silně se vymyká, je odvážný. Ale přitom zachovává respekt k místu, krajině. Je velmi svérázný, to ano. Ale k Piemontu sedí mnohem víc, než by kdy nejspíš dokázal tuctový módní penzion vinařství.
Že je něco starší automaticky neznamená, že by to mělo být na odpis. I objekty, které už něco pamatují, v sobě mohou nést určité skryté kvality. Jen je třeba je hledat. A přesně tohle se povedlo nizozemským architektům u „vilky pana lékárníka“ z fríského Workumu.
Neobvyklé zadání, nevšední prostředí. Ale také srdečná komunita ostrovanů, kteří se o sebe umí postarat. Za projektem z ostrova Mull stojí příběh s dobrým, a hlavně chutným koncem. Komunitní jídelna.
Londýnská Fitzrovia se může pochlubit ledasčím, ale moderní domy to skutečně nejsou. Čtvrť, nyní usazená v centru metropole, se dynamicky rozrostla v 18. století. A z památkářského hlediska si uchovala ty nejryzejší kvality minulosti. Ty, žel bohu, nekorespondují s tím, co by bylo požadováno a očekáváno dnes. Jak se…
Udělat malý byt vzhlednější, světlejší a vizuálně prostornější se nakonec ukázalo být těžší, než to na první pohled vypadalo. Apartmán v podkroví lisabonského domu totiž potřeboval komplexní opravu, včetně výměny střechy.
Místo činu? Katalánská vesnice v Gironě, jménem Vidrà. Formálně jde tedy o městečko, ale pokud jde o demografickou stránku sídla, s necelými 180 obyvateli je už asi přesnější hovořit o vesnici. Záměr? Architektura vytvořená tak, aby integrovala současný design a úsporné materiály s duchem venkovské krajiny.
Pro formální stránce je to vlastně klasická rekonstrukce postaršího obydlí, spojená se zajištěním statiky, opravami a nezbytnými úpravami vnitřních prostor. Směřujícími k proměně uživatelského programu, posunu stávajících dispozic, modernizaci – prostě klasika. Jinak je ale projekt Casolare Scarani příběhem o důvěře…
Tak dlouho jsme se snažili dělat lepší domy pro lidi, až jsme zapomněli na to, jak dělat domy dobré pro přírodu. Alespoň tak to vnímá Ulrika Lowén af Ranzién, šéfarchitektka švédského studia Lowen Widman. Svým aktuálním projektem rodinného domu se tento neduh snaží částečně napravit.
Architekti se u této realizaci rekreačního zázemí, prostornější rodinné vilky zasazené do dramatické krajiny, nechali vést topografií stavební parcely. A pomohli si, protože když se nechali vést terénem, novostavba automaticky dosedla tam, kde jí to nejvíc sluší.
Přírodní materiály nemusí vůbec působit hrubě, lehkosti jejich vyznění lze dosáhnout i nenáročnými prostředky. A stromy jsou vlastně perfektním externím nástrojem pro řízení klimatu domácnosti v průběhu roku. Inspirace v sobě ale nese tento tradičně netradiční rodinný dům mnohem víc.
Kanada i Norsko mají dost podobné klima, ale to je asi tak jediné, z čeho mohl Todd Saunders, šéfarchitekt ateliéru Saunders Architecture vycházet, když před lety rozjížděl svou vlastní praxi v Bergenu. Klima a adaptace na něj jsou totiž jen jedním – byť podstatným – dílkem úspěšnosti jeho práce. Jestli něco jeho…
Wümmehof v brémském Borgfeldu se nachází na adrese Katrepeler Landstrasse, ale asi byste jej opravdu našli, museli ještě chvilku hledat. Zvenčí je totiž tohle ne zrovna okázalé sídlo patrné spíše svou rozlehlou parkovou zahradou. Která má, stejně jako celá lokalita, poměrně pestrou historii.
O tom, že stavět by se mělo udržitelně a ekologicky, dnes nikdo moc nepochybuje. Alespoň z řečí to tak vypadá. A zrovna tak v trendu je i zelené, udržitelné bydlení. Jenže tyhle dva vesmíry snů a možností udržitelnější budoucnosti leží tak nějak vedle sebe, a svými dimenzemi vzájemně moc nepronikají.
Navenek je nenápadný. Vypadá skoro obyčejně. Přesto dosahuje na pasivní standard a svým přebohatým interiérem překvapí. To, jak je uzavřený do ulice, pak zdařile kompenzuje otevřeností k zahradě. Dům z Moravského Krumlova je příjemným překvapením.
Proslavení architekti s mezinárodní reputací se obvykle drží stranou od projektů, o nichž se nebude psát v prestižních žurnálech. Švédští Claesson Koivisto Rune jsou skromnější, a nebojí se i na malém návrhu předvést, co všechno dovedou.
Ve střední Evropě, zrovna tak i jako na Balkáně. Problémy lidí, kteří se vydávají pro radu z architekty, jsou všude podobné. Ostatně, charakter zástavby v Srbsku se od Česka moc neliší. I tady se po dlouhá léta řešily stavební problémy nejrůznějšími nahodilými improvizacemi. A i tady už dospěli do bodu, kdy touží…
