V minulém článku jsme si řekli, jakým způsobem se umisťují domy v CHKO, dnes se podíváme na jejich povolení.
Majitele pozemku, stavebníky a projektanty logicky nejvíce zajímá, jaká platí v chráněných krajinných oblastech (dále jen „CHKO“) omezení týkající se vzhledu novostaveb. Ve většině CHKO se vyjadřuje ke stavbám Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „AOPK ČR“) prostřednictvím svých regionálních pracovišť, výjimku tvoří CHKO Šumava a CHKO Labské pískovce, kde je orgánem ochrany přírody vždy správa přilehlého národního parku a CHKO. Tyto orgány ochrany přírody vydávají závazná stanoviska podle ustanovení § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Věcně se závazná stanoviska týkají především ochrany krajinného rázu ve smyslu ustanovení § 12 téhož zákona. Právě ochrana krajinného rázu je v CHKO stěžejní, protože typický charakter krajiny včetně osídlení a zástavby patří mezi hlavní důvody vyhlášení těchto velkoplošných zvláště chráněných území.
Zřizovací výnosy jednotlivých CHKO často zmiňují, že krajinný ráz oblasti je dotvářen mimo jiné dochovanými soubory objektů lidové architektury nebo obecně strukturou osídlení. Novostavby by tedy měly obecně splňovat taková kritéria, aby i po výstavbě zůstal typický charakter místa zachován. Zcela obecně lze říci, že nové objekty by měly dodržovat limity vycházející z charakteru převládající zástavby v bezprostředním okolí. Pokud má například většina okolních staveb půdorys obdélníku, sedlovou střechu a štít orientovaný směrem ke komunikaci, je zřejmé, že by podobné regulativy měl dodržet i nový objekt. Většinou ale řešení takhle jednoduché není, protože je často obtížné definovat znaky urbanistické struktury, které skutečně v lokalitě převládají.
Různá oblast, různé podmínky
Logicky nemohou platit stejné podmínky pro novostavby například v Beskydech a v Lužických horách, protože každá oblast má svá specifika. Rozdíly v přítomnosti typických znaků a hodnot se ale týkají i území uvnitř konkrétní CHKO – některé z nich obsahují města či jejich části (Děčín, Mariánské Lázně, Broumov ad.), často se zástavbou, která neodpovídá představě CHKO. Způsob rozhodování by však měl být ve všech CHKO srovnatelný, transparentní a předvídatelný.
Všechny CHKO mají zpracované dokumenty „preventivní hodnocení krajinného rázu“, které obsahují rozčlenění území podle shodných znaků a stanovují odpovídající pásma ochrany pro jednotlivé části území. Tyto dokumenty obsahují také tzv. kategorizaci sídel, která rozčleňuje obce do skupin podle míry zachovaných urbanistických hodnot. Z pozice vlastníka pozemku, stavebníka či projektanta je zásadní vědět, že orgán ochrany přírody používá jako podklad pro rozhodování právě studii preventivního hodnocení krajinného rázu.
Zdroj: Fotoliam.com - kelifamily
Územní plán je základ, není ale všechno
Nejtransparentnějším nástrojem pro rozhodování o stavbách v CHKO je územní plán. Orgány ochrany přírody se ke všem územním plánům vyjadřují a mají možnost ovlivnit kromě funkčního vymezení ploch také znění podmínek prostorového uspořádání, tedy požadavky na dodržení urbanistických zásad. Jako podklad pro svá vyjádření k územním plánům již od fáze návrhu zadání využívají orgány ochrany přírody výše zmíněná preventivní hodnocení krajinného rázu. Ne vždy je však možné do územního plánu schválit všechny požadavky vyplývající z nutnosti chránit stávající charakter a strukturu zástavby, podrobnost územních plánů se také liší podle doby zpracování i místních podmínek. AOPK ČR vnímá potřebu zrychlení mnohdy zdlouhavého povolovacího režimu, ale musí být zachována odpovídající ochrana daného území. Proto zůstává část rozhodování o podobě novostaveb v CHKO stále až ve fázi územního rozhodnutí a stavebního povolení. Stavebníkům a projektantům vždy doporučujeme včasnou konzultaci s regionálním pracovištěm AOPK ČR, příslušnou správou CHKO. Vyplatí se ale také vědět, podle jakých kritérií orgán ochrany přírody rozhoduje.
Sdílet / hodnotit tento článek